Jdu sama, napíšu až budu doma

Ženy to zažívají denně: pískání na ulici, nežádoucí doteky v hromadné dopravě, dotěrné návrhy v barech. V tomto dokumentárním VR projektu vstupujete do veřejných prostor, kde k těmto formám sexuálního obtěžování došlo, a nasloucháte osobním příběhům žen, které chtěly jen bezpečně dojít domů. Jdu sama, napíšu až budu doma tyto okamžiky rekonstruuje pomocí volumetrického snímání, provádí nás různými prostředími a nechává pocítit tíhu každodenního strachu. Místy se ocitáme v první osobě: jsme tělo, které kráčí, jsme ta, která čeká na vlak. Dílo se ptá: co znamená necítit se bezpečně na místech, která jsou veřejná, a kolik ze své svobody ztrácíme, když se strach stane součástí rutiny?