Bloom
Svět se rozpadá rychleji než by lidé chtěli, rychleji, než aby s tím stihli něco udělat. První minuty snímku rámuje obraz vesnice, která má svůj rozpad už za sebou. A zhouba se šíří dál. Nezbývá nic jiného, než se uchýlit do nedalekého lesa. V dusném horku si můžeme všimnout, že ani stromy nejsou ušetřeny hrozbě zániku. Když se přiblížíme k dubu, země se otevírá a odhaluje spletité kořeny zoufale hledající vodu hluboko pod povrchem. Nezbývá nic jiného než vstoupit do neznáma a doufat, že se z něj zrodí nový rozkvět. Poetický snímek, který jemným až pohádkovým způsobem poukazuje na hrozby změn klimatu.